Mediální teorie vycházející z technologického determinismu stojí na poznatku, že média nejsou neutrálním komunikačním prostředkem, ale svou formou proměňují způsob, jakým vnímáme svět. Od nástupu rozhlasu a televize až po současné sociální sítě stále výrazněji utváří naši společnost a jsou jedním z hlavních faktorů současné celospolečenské krize. V„kapitalismu pozornosti“se z člověka stává bezmocný objekt neosobních sil, naše naděje však spočívá ve schopnosti tyto jevy pojmenovat a reflektovat.

Chceme lepší život tady a teď. Boj za reformy pomáhá vytvářet podmínky pro revoluční zápas.

„Já tady platím, takže to bude tak, jak chci já,“ vzteká se zákazník. Pro ty z nás, kteří pracují v obchodech či restauracích, jsou takové situace takřka denním chlebem a nezřídka se stává, že nám lezou na nervy nejen tito nepříjemní zákazníci, ale postupem času začínáme nesnášet kohokoliv, kdo překročí práh našeho pracoviště, což, jak se zdá, řadu potenciálních zákazníků překvapuje. Je to jen osobní vyhoření způsobené nahromaděnou frustrací z protivných lidí, nebo dosud neprozkoumaný projev třídních vztahů v kapitalismu? Ovlivňuje „zákaznictví“ třídní vědomí pracujících? A musí služby skutečně vypadat takhle?

80 let po hrůzách nacismu zažíváme opět nárůst krajní pravice po celém světě. Fašismus se vrátil v nové podobě pravicového populismu, jeho rétorika však zůstává stále stejná.

Básník a publicista Heinrich Heine (1797 – 1856) byl vůdčí osobností německého romantismu, ale také blízkým přítelem (a vzdáleným příbuzným) Karla Marxe.

Otázka „kádrizace“, vytváření kádrů z lidí, kteří tíhnou k revoluční politice, je zásadní pro každého, kdo věří, že politická organizace je nezbytná pro svržení kapitalismu a umožnění vzniku socialistické společnosti.